Dnes přinášíme rozhovor s Kamykem, dlouholetým skejťákem, který svou vášeň předává prostřednictvím Skateboarding Orlová dalším generacím. Kromě toho, že je naším dobrým kamarádem, v podstatě nedílnou součástí dění kolem Futry, je také člověkem, díky jehož aktivitám je Orlová stále „živým městem“.

1. Ahoj Kamýku! Mohla bych tě nejprve poprosit o krátké představení?

Čauec, Jirka alias Kamyk z Orlové, 36let, jezdím na skejtu a chodím na akce do Futry, nic víc zajímavého o sobě mě nenapadá.

2. Co vlastně dělají skejťáci v zimě?

Zima je pro ježdění samozřejmě komplikovanější, jak je sníh anebo mokro, tak se venku jezdit moc nedá. Ale vzhledem k mírnějším zimám v posledních letech a taky díky vybudovaným halám v okolí v poslední době, se to zvládnout dá. Samozřejmě jaro / léto je pro ježdění příjemnější, je víc možností.

3. Okej, pojďme se vrátit na začátek. Jak ses dostal ke skejtování?

V mých 14-15 jsme s kámošem někde viděli snowboard a chtěli si to taky zkusit. Samozřejmě dostupnost toho nulová, takže nezbyla jiná cesta než DIY. On si sbil dvě lyže vedle sebe nějakým dřívkem na spálení, já měl tak 40cm uříznutý pás ze dveří skříně se zvednutým předkem. S tímhle jsme jezdili v zimě na kopci za barákem – stoprocentně jsme byli první snowboarďáci v Orlové :-)) Dveře sice vydržely tak den dva, ale tak mě to začalo bavit tak, že jsem se tomu chtěl začat věnovat víc. Bohužel zima tady není celý rok, takže jsme si říkali, že mimo zimu si to budeme nahrazovat něčím podobným – skejtem. Opět stejný kámoš donesl první prkno a na něm jsme se učili aspoň na místě vyskočit do vzduchu. Mě to teda trvalo nějak dva týdny každodenního zkoušení, ale na ten první pocit nezapomenu nikdy. Pak jsme začali jezdit na skejtu i do školy, vstávali jsme vždycky na 6 a před vyučováním jezdili u Doubravanu, protože jsme věděli, že tady ráno chodí jeden skejťák ráno na autobus, takže jsme ho tady vždycky odchytávali, abychom ho mohli aspoň pozdravit. Jednou nám řekl ať přijdeme k DDM (Dům dětí a mládeže), kde se v té době jezdilo a opět díky kámošovi – já bych se tam sám nikdy neodvážil – jsme tam jednoho dne přišli. Já jsem z kluků, co už jezdili byl tak nervózní, že jsem tam asi 2hodiny jezdil tam a zpátky a bál se k nim jít sednou. Hned ten první den nás ale ostatní vzali mezi sebe, takže od té doby pravidelně skejtuju. Takže za to, že jezdím, nejvíc vděčím Janu Šromkovi – díky moc kámo!

4. A jaké je to být skejťákem po třicítce? A ještě ke všemu tátou – skejťákem?

Jedna z amerických skate legend někde řekla: You don’t stop skateboarding because you get old. You get old because you stop skateboarding. V hlavě jsem pořád mladý kluk. Samozřejmě na druhou stranu tělo už regeneruje úplně jinak než kdysi, jdu si pořádně zajezdit a pak se z toho 3 dny léčím. Taky se mi kvůli prcka změnily priority a rád s ním trávím většinu volného času, ale jít si aspoň jednou za týden zajezdit s kámošema, užít si legraci, radost z pohybu, tu fajn atmosféru, bez toho se neobejdu. Myslím, že jsem se na tom stal v průběhu doby závislý – ta kombinace pohybu, radosti, že jsem překročil hranici svého strachu a vyvázl živý a zdravý, je to, co jsem nikdy nezažil u ničeho jiného. Pro mě je to možná taková forma meditace. Jak zkouším něco, kde fakt hrozí, že se něco stane, v ten okamžik, kdy to zkouším se celý svět zastaví a jsem tam jen já, ten strach, skejt pod nohama a ticho. Jak to vyjde, následuje pocit totální euforie. Je to lepší než sex :-)))

5. Když si vzpomeneš na své začátky, co by si poradil všem začínajícím? Na co si dát pozor a na co se soustředit?

Určitě doporučuju vydržet, zkoušet a nevzdat to. Málokomu jde všechno hned. Skejt se potom za tu trpělivost odmění. Taky bych určitě doporučoval všem jezdit do okolních měst a na závody. Jezdit s lidma z okolí jednak strašně posouvá dopředu a jednak si tak uděláš další super kámoše. A na co si dát pozor – asi na to, aby člověk zbytečně nepřeceňoval své síly. Všechno dělat postupně, a ne hned jít jezdit po zábradlí ze schodů.

6. Je nějaké místo, na kterém si skejtoval, a na které pořád rád vzpomínáš?

Takových míst je spousta, určitě DDM, kde to pro mě všechno začalo. Pak taky například už neexistující bazén na Těrlicku. Skejt, léto, voda, pohodička. Víc ale než na to kde, vzpomínám na to, s kým jsem někde byl.

7. A je nějaké místo, na kterém by sis moc rád zajezdil?

Přímo takové místo asi nemám, mě to baví všude, kde jsem s dobrou partou a je jedno jestli to bude u nás v Orlové anebo někde jinde.

8. Kdo byl či stále je tvůj skejtový hrdina/idol?

Nevím, jestli bych to nazval úplně hrdinou anebo idolem, ale určitě ve mně zanechal velkou stopu Mirek Tovaryš a Martin Jurášek – viděl jsem je někdy v 16-17 letech na závodech v mini na Černé louce v Ostravě a na tyhle mě prostě baví se koukat doteď. Pak taky Jezus anebo Mertič z Havířova. Líbí se mi každý, kdo jezdí jak bazény, tak street, ladně proplouvá skateparkem a sází tam jeden trik za druhým, tohle mě baví a taky jsem to vždycky chtěl umět).

9. Máš nějakou oblíbenou kapelu či kapely, při jejichž poslechu obzvlášť rád jezdíš?

Jak to tak sleduju, tak jsem už mezi mladýma mimo, všichni jedou rap a hiphop. Mě ke skejtu pořád nejvíc sedí punk. Cokoli řízného, dynamického ať mě to během skejtování pumpuje na max. Jak potom už ale stojím na prkně, tak fakt nic neslyším, jsem ve své bublině ticha. Je to zajímavý kontrast.

10. Vedeš školu skateboardingu. Pověz nám o ni něco víc! Jak tě to napadlo?

Už delší dobu se snažíme o to, aby v Orlové vyrostl nový skatepark. Napadlo mě, že bude fajn ukázat všem ve vedení města, že o to je mezi mladýma zájem, že to nechci jen kvůli sobě, abych si měl já a pár kámošů mít kde zajezdit. Takže jsem se rozhodl udělat si trenérskou licenci a zkusit školu skateboardingu ve spolupráci s Domem dětí a mládeže otevřít. Původně jsem měl představu, že tam budou chodit kluci a holky, co už do skateparku chodí a kde jim už i tak radíme, jak to dělat lépe. Nakonec to dopadlo tak, že se letos přihlásilo 20 kluků a holek, které/kteří do té doby do skateparku nikdy nepřišli. Myslím, že každý, kdo teď jde okolo skateparku vidí, kolik dětí to přitáhlo. A je to super. Pamatuju si na doby, kdy jsem šel jezdit a byl jsem tam třeba sám. Tohle se už nestane.

11. Pojď si udělat malou reklamu! Proč by měli posílat rodiče děti k tobě do školy skateboardingu? A proč by k tobě měla děcka chodit?

Rodičům vždycky říkám, že to nechci vést jako nějaký výkonnostní trénink, ale jako určitou hravou formu venkovní volnočasové a sportovní aktivity. Sportovat nemusí znamenat to, že se někde hodinu potíš do umření a driluješ jednu sestavu. Cílem obecně je rozšířit dětem možnost pro aktivní trávení času venku. Třeba pomocí skejtování. Samozřejmě jsou tady pak i kluci a holky, kteří to chtějí někam posouvat, takže s těma se snažíme jezdit i do okolních měst a tam je trochu pohecovat. Myslím, že tady vyrůstá několik super talentů, kteří to můžou někam posunout. Snad nám s tím město pomůže a postaví se nový skatepark.

12. O tom, že je v Orlové potřeba nový skatepark, se mluví už dlouho. Zkus shrnout, co je na tom stávajícím nedostatečné a jaké jsou tvé představy o ideálním, novém orlovském skateparku?

Tak v první řadě je umístěný na svahu a je z kopce, což dává stejný smysl jako mít ve svahu hřiště na fotbal anebo hokej. Tohle je fakt minimálně celoevropská rarita. Měřil jsem to, a to převýšení je skoro jeden 1 metr! Ten areál (nechci to už nazvat ani skateparkem) má 20 let a stav povrchu a plechových překážek je dávno za hranicí životnosti. Chybí jakékoli zázemí – např. lavičky – tzn. přijdeš do areálu a nemáš si kam sednou, dát věci. Zastaralý design a rozestavění překážek. Pokud máme v tomto novém olympijském sportu trénovat, chtělo by to lepší podmínky. Základnu na to máme.Nový skatepark je už navržený, a dokonce pro něj existuje i projektová dokumentace pro konkrétní lokalitu. Jedná se o moderní betonový skatepark kombinující streetové prvky s rádiusy, bazén, zázemí, zkrátka všechno, co je v současné době standardem. Chybí „pouze“ najít na to peníze / dotační titul. Já pevně věřím, že si v něm ještě stihnu někdy zajezdit.

13. Je ještě něco, na co ti zbývá při všech aktivitách kolem skateboardingu, rodiny a práce čas? Jak skejťáci – tátové nad třicet relaxují?

No času navíc moc nemám, tím že bydlíme na rodinném domě, je pořád co dělat. Teď třeba po nocích rekonstruuju kancelář, takže momentálně se bavím tím. Samozřejmě není to úplně každou noc, ať tady ze sebe nedělám hrdinu. Když jdu uspat prcka, usnu s ním. Někdy jen tak bezúčelně koukám na videa na netu a u toho vypnu. Jinak relax probíhá buď s malým – snažím se mu vymýšlet něco, co bude bavit nás oba a díky tomu, že má rád pohyb stejně jako my rodiče, se to zatím daří. Relaxuju taky skejtem a pak pivečkem k práci na domě, na což sice nejsem moc pyšný, ale je to tak.

14. Je to jedna z klasických otázek aktuálního období. A ačkoliv je ta doba v mnohém obtížná, máš pocit, že kovidí situace přinesla tobě osobně, nebo společnosti také něco pozitivního? A co ti pomáhá situaci zvládnout?

Naučil jsem se nakupovat jednou týdně do zásoby, před tím jsme do obchodu chodili pořád a vidím, že to tak funguje lépe. Taky jsem si odvykl podnikat večerní výlety na pivo do Futry, a i když si to pivo dám, místo toho ještě popracuju na baráku a trochu se to hýbe. Co pozitivního to přineslo společnosti nemůžu posoudit. Ze všech stran se na Tebe valí, jak je všechno špatně, takže fakt nevím. Jestli něco jo, tak o tom nevím, myslím, že tím už je otrávený úplně každý. Doufám, že mi pak třeba nějaké pozitiva řekneš, ve zprávách se o tom moc nedočteš, tam se píšou jen špatné zprávy

15. A poslední otázka: Co myslíš, budeme tě potkávat ještě jako padesátiletého skejťáka?

Dokud mě nohy udrží, budu. se na skejtu projíždět, i kdyby to mělo být jen na pivo do Futry anebo do obchodu. Mít možnost se na to postavit a nevyužít to bych nevydržel. Skejt je můj život.

Hele chtěl bych Ti tímto na závěr poděkovat za prostor, který jsi mi dala, za to, co děláte a jak se aktivně snažíte měnit vše k lepšímu. Nebýt Futry, není Orlová ani poloviční. Jdeš náhodou v pondělí ven a ve Futře hraje kapela z Indonésie… v Orlové… neuvěřitelné!! Fakt klobouk dolů. Pořád mi zní v hlavě Tvoje hláška – „i ty jsi součást města“ – proto i díky Vám, lidem z Futry, nikdy naše snahy nevzdáme. Inspirujete ostatní. Díky moc!